Loxodroma

Příklad loxodromy na povrchu Země

Loxodroma je křivka na referenční ploše (např. na sférickém povrchu Země), která protíná všechny poledníky pod stejným úhlem.

V úhlojevných mapách Země v Mercatorově zobrazení mají loxodromy charakter přímek. Mapu světa, sestrojenou v tomto zobrazení, uveřejnil v roce 1569 Gerhard Mercator (1512–1594)[1]. Název „loxodroma“ pochází od nizozemského učence Willebrorda Snellia (1581–1626).

Přestože loxodroma není nejkratší spojnicí dvou míst na referenční ploše, byly loxodromické cesty v minulosti využívány při námořní plavbě. Pro svou jednoduchost jsou loxodromické cesty používány i dnes v námořní a v letecké navigaci. Loxodromická cesta se shoduje s ortodromickou pouze ve směru po polednících a ve směru po rovníku. V tom případě je loxodroma nejkratší spojnicí dvou míst na referenční ploše. Do vzdálenosti 800–1000 km je rozdíl mezi loxodromou a ortodromou zanedbatelný[2].

V dnešní době díky rozvoji moderní navigační techniky (GPS apod.) význam loxodromy klesá.

Matematický popis

Budeme uvažovat dva body na sféře poloměru R {\displaystyle R} , jejichž poloha je udána ve sférických souřadnicích. Našim cílem bude najít azimut loxodromy (ten je dle definice pro celou křivku stejný) a délku této křivky. Sférické souřadnice označme ϑ {\displaystyle \vartheta } a φ {\displaystyle \varphi } , přičemž první z nich je zeměpisná šířka, druhá délka. Rovníku tedy odpovídá ϑ = 0 {\displaystyle \vartheta =0} .

Odvození azimutu

Je zřejmé, že délka malého elementu ve směru jih-sever je R d ϑ {\displaystyle R\,{\mathrm {d} }\vartheta } , zatím co ve směru západ-východ R cos ϑ d φ {\displaystyle R\cos \vartheta \,{\mathrm {d} }\varphi } . Azimut (úhel vůči severu) α {\displaystyle \alpha } je pak tedy dán takto:

tg α = R cos ϑ d φ R d ϑ {\displaystyle \operatorname {tg} \,\alpha ={\frac {R\cos \vartheta \,{\mathrm {d} }\varphi }{R\,{\mathrm {d} }\vartheta }}}

Tento vztah upravíme na tvar vhodný k integraci

d φ = tg α cos ϑ d ϑ {\displaystyle {\mathrm {d} }\varphi ={\frac {\operatorname {tg} \,\alpha }{\cos \vartheta }}\,{\mathrm {d} }\vartheta } .

Přitom dle definice loxodromy je α {\displaystyle \alpha } konstantní. Integrováním od ϑ 1 {\displaystyle \vartheta _{1}} do ϑ 2 {\displaystyle \vartheta _{2}} získáme změnu φ {\displaystyle \varphi } mezi těmito body. Přitom předpokládáme, že ϑ 1 ϑ 2 {\displaystyle \vartheta _{1}\neq \vartheta _{2}} .

φ 2 φ 1 = tg α ( arctgh sin ϑ 2 arctgh sin ϑ 1 ) {\displaystyle \varphi _{2}-\varphi _{1}=\operatorname {tg} \,\alpha (\operatorname {arctgh} \,\sin \vartheta _{2}-\operatorname {arctgh} \,\sin \vartheta _{1})}

Byl tedy získán vztah pro azimut loxodromy:

tg α = φ 2 φ 1 arctgh sin ϑ 2 arctgh sin ϑ 1 {\displaystyle \operatorname {tg} \,\alpha ={\frac {\varphi _{2}-\varphi _{1}}{\operatorname {arctgh} \,\sin \vartheta _{2}-\operatorname {arctgh} \,\sin \vartheta _{1}}}}

Poznamenejme, že transformační vztahy pro Mercatorovo zobrazení jsou:

x = R φ {\displaystyle x=R\,\varphi }

y = R arctgh sin ϑ {\displaystyle y=R\,\operatorname {arctgh} \,\sin \vartheta }

Spojíme-li na mapě dva body pravítkem, pak zřejmě jejich spojnice má na mapě azimut

tg α = x 2 x 1 y 2 y 1 {\displaystyle \operatorname {tg} \,\alpha ={\frac {x_{2}-x_{1}}{y_{2}-y_{1}}}} ,

což je přesně stejná hodnota, jaká byla odvozena předchozím výpočtem. Loxodromy jsou tedy opravdu na mapách s touto projekcí přímky. Můžeme uvažovat i obráceně a předchozí výpočet považovat za odvození Mercatorovy projekce, tedy projekce, kde jsou loxodromy přímky.

Délka loxodromy

Nyní ještě určíme její délku. Vyjdeme přitom z Pythagorovy věty, kterou určíme délku výsledného elementu dráhy, když došlo k pohybu jak ve směru jih-sever, tak západ-východ.

d s = R d ϑ 2 + cos 2 ϑ d φ 2 {\displaystyle {\mathrm {d} }s=R{\sqrt {{\mathrm {d} }\vartheta ^{2}+\cos ^{2}\vartheta {\mathrm {d} }\varphi ^{2}}}}

Dosadíme-li za cos ϑ d φ {\displaystyle \cos \vartheta \,{\mathrm {d} }\varphi } z předem odvozeného vztahu pro azimut, dostaneme:

d s = R d ϑ 2 + tan 2 α d ϑ 2 = R | d ϑ | | cos α | {\displaystyle {\mathrm {d} }s=R{\sqrt {{\mathrm {d} }\vartheta ^{2}+\tan ^{2}\alpha \,{\mathrm {d} }\vartheta ^{2}}}=R{\frac {|{\mathrm {d} }\vartheta |}{|\cos \alpha |}}}

Integrace je tedy triviální. Délka loxodromy je

s = R | ϑ 2 ϑ 1 | | cos α | {\displaystyle s=R{\frac {|\vartheta _{2}-\vartheta _{1}|}{|\cos \alpha |}}} ,

kde za azimut α {\displaystyle \alpha } dosadíme z předem odvozeného vztahu

Odkazy

Reference

  1. KUCHAŘ, K.: Základy kartografie. Nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1953. 1. vyd. 190 s.
  2. BENEŠ, L. a kolektiv: Učebnice pilota. Svět křídel, 1995. 1. vyd. 292 s. ISBN 80-85280-30-2

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu loxodroma na Wikimedia Commons
  • Loxodroma na gis.zcu.cz