Dušan Simović
Dušan Simović | |
---|---|
![]() Dušan Simović v srpnu 1941 | |
Narození | 28. října 1882 Kragujevac |
Úmrtí | 26. srpna 1962 (ve věku 79 let) Bělehrad |
Příčina úmrtí | nemoc |
Povolání | politik a voják |
Ocenění | Řád hvězdy Karadjordjevićů |
Politická strana | nezávislý |
Nábož. vyznání | Srbská pravoslavná církev |
Funkce | náčelník generálního štábu (1938–1940) Prime Minister of Yugoslavia (1941–1942) náčelník generálního štábu (1941) Ministry of Defense of Yugoslavia (1941–1942) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dušan Simović (v srbské cyrilici Душан Симовић; 28. října 1882, Kragujevac – 26. září 1962, Bělehrad) byl jugoslávský generál a exilový premiér.[1]
Životopis
V mládí se Simović zajímal o vojenství. V roce 1900 dokončil studia na vojenské akademii v Bělehradě a vstoupil do řad srbské armády. Účastnil se první i druhé balkánské války. Během první světové války bojoval na Soluňské frontě. Ve všech těchto konfliktech věnoval velkou pozornost rodícímu se vojenskému letectví a především technikám protivzdušné obrany. Po vzniku státu Slovinců, Chorvatů a Srbů byl zástupcem srbské vlády pro místní sněm, který sídlil v Záhřebu. V letech 1936 - 1938 byl vrchním velitelem ozbrojených sil jugoslávské armády.
Po převratu 27. března 1941 ho král jmenoval premiérem země[2] a opětovně i vrchním velitelem ozbrojených sil. Byl ostře proti případnému spojenectví s fašistickými zeměmi a dokonce pohrozil králi Petru II., že pokud vláda spojenectví přijme, nařídí letectvu aby bombardovalo královský palác.[3] I přesto, že předchozí vláda podepsala ve Vídni s Německem dohodu a nová vláda Dušana Simoviće vzkázala, že ji bude akceptovat, byla Jugoslávie na začátku dubna 1941 Německem, Bulharskem a Maďarskem nakonec napadena. Během tzv. dubnové války nebylo jugoslávské vojsko schopné invazní síly zastavit, či alespoň zpomalit. Navíc se v armádě zhroutila komunikace; Simović vydával rozkazy neexistujícím jednotkám a ani neměl informace o tom, kam se momentálně posouvá fronta. Poslední zasedání vlády, kterého se Simović účastnil, se konalo 13. dubna 1941 v Nikšići, téhož dne pak vláda opustila zemi. Novým vrchním velitelem vojsk se stal na Simovićův návrh Danilo Kalafatović[4], který byl rovněž pověřen vyjednáváním s Německem o případném příměří, které mělo být ustanoveno podle francouzského vzoru.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/65/DusanSimovic1942.jpg/260px-DusanSimovic1942.jpg)
Předsedou jugoslávské exilové vlády byl Simović až do 11. ledna 1942, ho nahradil Slobodan Jovanović. Po skončení druhé světové války se Simović vrátil do vlasti a byl jedním ze svědků soudu s Dragoljubem Mihajlovićem. Poté, co se komunisté chopili moci z veřejného života odešel[zdroj?], žil v Bělehradu a věnoval se psaní knih.
Reference
- ↑ PETRANOVIĆ, Branko. Istorija Jugoslavije 1918-1978. Bělehrad: Nolit, 1981. Kapitola Život u kraljevini, s. 185. (srbochorvatština)
- ↑ PETAR-BRAJOVIĆ, Đuro. Jugoslavija u Drugom svetskom ratu. Beograd: Veljko Vlahović, 1986. S. 29. (srbochorvatština)
- ↑ PETRANOVIĆ, Branko. Istorija Jugoslavije 1918-1978. Bělehrad: Nolit, 1981. Kapitola Život u kraljevini, s. 175. (srbochorvatština)
- ↑ PETRANOVIĆ, Branko. Istorija Jugoslavije 1918-1978. Bělehrad: Nolit, 1981. Kapitola Život u kraljevini, s. 186. (srbochorvatština)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dušan Simović na Wikimedia Commons
Premiéři Království SHS a Království Jugoslávie | ||
---|---|---|
1918–1929 | ![]() | |
1929–1941 | ||
1941–1945 | exilové vlády: Dušan Simović • Slobodan Jovanović • Miloš Trifunović • Božidar Purić • Ivan Šubašić • Drago Marušič poválečná vláda: Josip Broz Tito |