Determinátor

Determinátor (Det) je slovo, fráze nebo afix, který doprovází podstatné jméno nebo jmennou frázi a obecně slouží k vyjádření reference tohoto substantiva nebo jmenné fráze v kontextu; determinátor může indikovat, zda substantivum referuje na určitý nebo neurčitý prvek třídy, na bližší nebo vzdálenější objekt, na objekt patřící určité osobě nebo věci, na určitý počet nebo množství, atd. K determinátorům patří určitý a neurčitý člen (the, a), demonstrativa (this, that), přivlastňovací determinátory (my, their), základní číslovky (one, two), kvantifikátory (many, both), distributivní determinátory (each, every), a tázací determinátory (which, what).

Popis

Většina determinátorů byla tradičně klasifikována buď jako adjektiva nebo jako zájmena, a stále se tak objevují v tradičních gramatikách: například ukazovací a přivlastňovací determinátory jsou někdy popisovány jako ukazovací adjektiva a přivlastňovací adjektiva nebo jako (adjektivní) ukazovací zájmena, příp. (adjektivní) přivlastňovací zájmena.^[zdroj?] Tyto tradiční interpretace determinátorů vycházejí z jejich lingvistických vlastností v moderních teoriích syntaxe, např. deiktická informace, určitost a genitiv. Moderní gramatici mají tendenci považovat determinátory za samostatnou slovní třída odlišnou od adjektiv, která jsou jednoduchými přívlastky substantiv vyjadřující atributy objektu, na který se odkazují.^[1][2] Toto rozlišování se platí zvláště v jazycích jako je angličtina, které používají určitý a neurčitý člen často jako nezbytnou složku jmenné fráze – pak mohou být determinátory považovány za třídu slov, která zahrnuje členy a slova, která se používají místo členů. (Složení této třídy může záviset na pravidlech syntaxe určitého jazyka; například v angličtině se přivlastňovací zájmena my, your apod. používají bez členů a proto je lze považovat za determinátory; naproti tomu v italštině se přivlastňovací zájmena jako mio používají spolu s členy a proto se obvykle klasifikují jako adjektiva.)^[3] Existují i jazyky, které nemají lexikální třídu determinátorů.

V některých jazycích mohou roli určitých determinátorů hrát afixy (předpony nebo přípony) substantiva nebo jiné typy ohýbání. Určitý člen je reprezentován sufixy např. v rumunštině, bulharštině, makedonštině a švédštině. (Například ve švédštině je určitým tvarem slova bok („kniha“) slovo boken („ta kniha“), podobně v rumunštině určitý tvar slova caiet („sešit“) je caietul („ten sešit“).) Některé jazyky, např. finština, mají přivlastňovací afixy, který hrají roli přivlastňovacích determinátorů jako my a his.

Univerzální gramatika je teorie, že všichni lidé mají gramatiku vrozenou, a že všechny jazyky sdílejí určité vlastnosti. Existují argumenty, že determinátory nejsou částí univerzální gramatiky, ale že jsou částí emergentní syntaktická kategorie. K tomuto závěru vedlo studium historie některých jazyků, včetně nizozemštiny.^[4]Šablona:How

Syntaktické pořadí

Determinátory mohou být predeterminers, centrální determinátory nebo postdeterminers podle pořadí, ve kterém se mohou objevit.^[zdroj?] Například „all my many very young children“ používá všechny druhy determinátrů. „My all many very young children“ není gramaticky správně, protože centrální determinátor nemůže být před predeterminerem.

Determinátory a zájmena

Determinátory se odlišují od zájmen přítomností substantiva.^[5]

• Each went his own way. Každý si šel po svých. (Each funguje jako zájmeno, nedoprovází substantivum.)
• Each man went his own way. Každý člověk si šel po svých. (Each funguje jako determinátor doprovázející substantivum man.)

V určitých konstrukcích může množné číslo osobních zájmen fungovat jako determinátor:^[6]

• We linguists aren’t stupid. My lingvisté nejsme hloupí.
• I'll give you boys three hours to finish the job! Dám vám hoši tři hodiny, abyste to dodělali.
• Nobody listens to us students. Nás studenty nikdo neposlouchá.

Někteří teoretici řadí determinátory a zájmena do jedné třídy, jak popisuje článek o zájmenech na anglické Wikipedii.

Členy

Členy jsou slova, která se používají (jako samostatná slova, předpona nebo přípony) k určení gramatické určitosti substantiva, a v některých jazycích i pro určení objemu nebo číselného rozsahu.

Určitý člen

Určitý člen v angličtině je slovo the. Označuje osoby, místa a věci, které byly již zmíněné, jejichž existenci lze odvodit z kontextu, nebo i kterých lze předpokládat, že jsou posluchači známé.

Neurčitý člen

Neurčitý člen v angličtině má tvary a a an. Většinou je synonymní s one (jeden), ale slovo one se obvykle používá pro zdůraznění jednečnosti.

Demonstrativa

Demonstrativa jsou slova, např. this a that, používaná pro určení, na které entity se odkazujeme, a pro rozlišení těchto entit od ostatních. Obvykle jde o deiktická slova, což znamená, že jejich význam se mění podle kontextu. Mohou indikovat, jak blízko jsou referované věci k mluvčímu, posluchači nebo jiným účastníkům. V angličtině demonstrativa vyjadřují blízkost věcí k mluvčímu.

Blízká demonstrativa

Slova this a these v angličtině jsou blízká demonstrativa. Vyjadřují, že určitá zmiňovaná věc je blízko k mluvčímu.

Vzdálená demonstrativa

Vzdálená demonstrativa v angličtině jsou that a those. Vyjadřují, že referovaná věc není úplně blízko k mluvčímu.

Přivlastňovací determinátor

Přivlastňovací determinátory např. my a their doplňují substantivum připsáním vlastnictví (nebo jiného vztahu náležení) někomu nebo něčemu. Jsou také známa jako přivlastňovací adjektiva.

Kvantifikátory

Kvantifikátory udávají množství. Ke kvantifikátorům patří: all, some, many, little, few, a no. Kvantifikátory pouze neudávají přesný počet (jako slova twelve, dozen, first, single nebo once, která jsou považována za číslovky), ale obecné množství předmětů.^[7]

Distributivní determinátory

Distributivní determinátory (distributivní adjektiva) neuvažují členy skupiny souhrnně, ale odděleně. Příklady distributivních determinátorů jsou např. slova each a every.

Tázací determinátory

Tázací slova se používají pro uvození otázky, např. which a what.

Jako funkční hlava

Některé moderní gramatické přístupy považují determinátory za hlavy jejich determinátorové fráze. V těchto přístupech jsou jmenné fráze obecně dominované determinátorovými frázemi, jejichž hlavy jsou často nulové. Jmenné fráze bez determinátoru obsahující pouze substantivum se nazývají holé jmenné fráze.^[8] Podrobnější informace o teoretických přístupech ke statusu determinátorů jsou popsány v článku Noun phrase na anglické Wikipedii.

Někteří teoretici analyzují zájmena jako determinátory nebo determinátorové fráze. jak popisuje článek o zájmenech na anglické Wikipedii. To je konzistentní s přístupem používajícím determinátorové fráze, v němž hlavou fráze není substantivum, ale determinátor tohoto substantiva.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Determiner na anglické Wikipedii.

Související články

• Klasifikátor (lingvistika)
• Konzervativita
• Vícenásobný determinátor
• Determinátory v angličtině

Externí odkazy

• GrammarBank – Determiners Practice
• SIL Glossary of linguistic terms – What is a determiner?