Azulen
Azulen | |
---|---|
Struktura látky | |
Azulen | |
Obecné | |
Systematický název | Azulen/ bicyklo[5.3.0]dekapenten |
Sumární vzorec | C10H8 |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 275-51-4 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 128,17 g/mol |
Teplota tání | 99–100 °C |
Teplota varu | 242 °C |
Bezpečnost | |
GHS09 | |
H-věty | H411[1] |
R-věty | R51/53 |
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Azulen je organická sloučenina, izomer naftalenu. Jeho jméno pochází ze španělského slova azul, což znamená modrý. Na rozdíl od bezbarvého naftalenu je totiž azulen tmavě modré barvy. Azulenové jádro obsahují některé přírodní terpeny, např. vetivazulen (4,8-dimethyl-2-isopropylazulen) a guajazulen (1,4-dimethyl-7-isopropylazulen). Tyto terpeny se nachází v přírodě jako součást barviv některých hub (například druh Lactarius indigo), v olejích získávaných ze stromu Bulnesia sarmientoi (guajakové dřevo), ale i v dalších rostlinách jako heřmánek pravý (Matricaria recutita) nebo řebříček obecný (Achillea millefolium L.) a také v těle některých mořských bezobratlých. Sloučenina byla objevena již roku 1863 Septimem Piessem a její strukturu objasnil chorvatský chemik Leopold Ružička.
Využití
Získává se v podobě silic ze složnokvětých rostlin, nejbohatší zásobou silic je pak guajakové dřevo. Azulen má protizánětlivé a zklidňující účinky a je hojně využíván ve farmacii. Je součástí mnoha mastí, gelů nebo krémů a využívá se i jako složka do výrobků šetrných k dětské pokožce jako zásypy, šampony apod.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Azulene na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Azulene. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Azulen na Wikimedia Commons
- Chemicalland 21
- Sigma-Aldrich
- Ophthalmo-azulen Archivováno 30. 5. 2020 na Wayback Machine., Dermazulen - Zentiva Archivováno 30. 5. 2020 na Wayback Machine.
- Suchý M., Herout V., Šorm F. Patentní spis - Způsob výroby guajazulenu. Státní úřad pro vynálezy a normalizaci, 1958. Archivováno 30. 5. 2020 na Wayback Machine.
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Polyaromatické uhlovodíky | |
---|---|
5 benzenových kruhů Olympicen (C19H12) • Koranulen (C20H10) • Pentacen (C20H12) • Benzopyren (C20H12) • Benzo(e)pyren (C20H12) • Benzo(a)fluoranten (C20H12) • Benzo(b)fluoranten (C20H12) • Benzo(j)fluoranten (C20H12) • Benzo(k)fluoranten (C20H12) • Perylen (C20H12) • Dibenzo(a,h)antracen (C22H14) • Dibenzo(a,j)antracen (C22H14) • Picen (C20H12) • Perylen (C24H16) | |