Čang Ting-čcheng
Čang Ting-čcheng | |
---|---|
Narození | 1898 Yongding District |
Úmrtí | 16. prosince 1981 (ve věku 82–83 let) Peking |
Povolání | politik |
Politická strana | Komunistická strana Číny |
Funkce | guvernér Fu-ťienu (1949–1954) generální prokurátor Nejvyšší lidové prokuratury ČLR (1954–1975) poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Čang Ting-čcheng (čínsky pchin-jinem Zhāng Dǐngchéng, znaky zjednodušené 张鼎丞; prosinec 1898 – 16. prosince 1981) byl čínský komunistický politik, generální prokurátor Nejvyšší lidové prokuratury (1954–1975), později místopředseda stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (1975–1980). Předtím, v letech 1949–1954, spravoval provincii Fu-ťien jako tajemník tamního provinčního výboru KS Číny a předseda fuťienské lidové vlády. V letech 1945–1982 byl členem ústředního výboru KS Číny
Život
Čang Ting-čcheng se narodil v prosinci 1898 v okrese Jung-ting na jihozápadě provincie Fu-ťien.[1] Po studiích od roku 1924 působil jako učitel v rodném okrese. Účastnil se mládežnického a rolnického hnutí ve svém rodném městě, v roce 1927 vstoupil do Komunistické strany Číny. Následujícího roku vedl rolnická ozbrojená povstání v okresech Lung-jen, Šang-chang a Jung-ting v západním Fu-ťienu a působil jako organizační tajemník zvláštního výboru KSČ v západním Fu-ťienu, zástupce velitele Západofuťienského povstaleckého výboru, velitel praporu a pluku Rudé armády (jako jeho komisař působil Teng C’-chuej). Na jaře 1929 vedl své jednotky ke spolupráci se 4. armádou Čínské dělnicko-rolnické rudé armády vedenou Mao Ce-tungem a Ču Teem, která do Fu-ťienu přišla ze severozápadu, a v květnu 1929 se stal předsedou nově založeného revolučního výboru okresu Jung-ting. V v červenci se stal i tajemníkem vojenského výboru zvláštního výboru KS Číny západního Fu-ťienu a v srpnu se stal stranickým představitelem (resp. politickým komisařem) 4. kolony 4. armády.[1] V zimě 1929/1930 pokračovaly boje jeho sil s kuomintangskými oddíly. Po ustavení sovětské vlády západního Fu-ťienu v březnu 1930 se stal členem jejího výkonného výboru a v červenci 1930 nahradil Teng C’-chueje ve funkci jejího předsedy.
V listopadu 1931 se zúčastnil I. sjezdu sovětů dělníků, rolníků a vojáků Čínské sovětské republiky na němž byl zvolen členem výkonného výboru prozatímní ústřední vlády Čínské sovětské republiky a lidovým komisařem zemědělství. V březnu 1932, kdy byla ustavena sovětská vláda ve Fu-ťienu, se stal jejím předsedou a aktivně organizoval okresní, obvodní a městské sjezdy dělníků, rolníků a vojáků, které zřizovaly místní a regionální sověty, podílel se na organizaci lidových ozbrojených sil.[1] Na podzim roku 1933 byl tvrdě kritizován za to, že se bránil kritice „linie Luo Minga“ a roku 1934 byl proto odvolán z funkce předsedy fuťienské provinční sovětské vlády[1] a přeložen na místo náměstka lidového komisaře výživy Čínské sovětské republiky.
Po odchodu většiny komunistických vojsk na Dlouhý pochod v říjnu 1934 se vrátil do Fu-ťienu, kde s nevelkým oddílem vedl partyzánský boj proti kuomintangským úřadům. V létě roku 1935 převzal vedení vojensko-politického výboru jihozápadního Fu-ťienu a spolu s Teng C’-chuejem a Tchan Čen-linem (místopředsedové výboru) řídil komunistický odboj v regionu.[1] Po Sianském incidentu v prosinci 1936 navázal styky s kuomintangskými úřady, roku 1937 se stal tajemníkem výboru KS Číny pro pohraniční oblast na pomezí provincií Fu-ťien, Ťiang-si a Kuang-tung. Roku 1938 převzal velení nad 2. oddílem Nové 4. armády (do které se sjednotily komunistické síly jižně od Jang-c’-ťiang) se kterým se přesunoval na sever. V květnu 1939 odjel do Jen-anu studovat na ústřední stranické škole, v roce 1941 se stal velitelem 7. divize Nové 4. armády a později velitelem vojenské oblasti Wan-ťiang, od února 1943 vedl 2. oddělení ústřední stranické školy. Na VII. sjezdu KS Číny v dubnu–červnu 1945 byl zvolen členem ústředního výboru (znovuzvolen na následujících sjezdech roku 1956, 1969, 1973 a 1977, členem ÚV zůstal až do své smrti).[1]
V říjnu 1945 se vrátil do východní Číny a byl jmenován velitelem Středočínské vojenské oblasti. S vypuknutím dalšího kola občanské války se podílel na bojích ve středním Ťiang-su, v říjnu 1946 vedl své jednotky na sever do Šan-tungu. V lednu 1949 se stal členem stálého výboru východočínského byra ÚV KS Číny a vedoucím organizačního oddělení byra. Po osvobození Šanghaje se s Jie Fejem přesunul do Fu-ťienu, kde převzal správu provincie.[1]
Po vzniku Čínské lidové republiky se stal členem celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění, čtvrtým tajemníkem východočínského byra ÚV KS Číny, tajemníkem fuťienského provinčního výboru KS Číny, předsedou lidové vlády Fu-ťienu a politickým komisařem fuťienské provinční vojenské oblasti. Podílel se na výstavbě pobřežní obrany provincie a v roce 1952 se stal místopředsedou Východočínského administrativního výboru a předsedou jeho politicko-právního výboru.[1] V srpnu 1953 přešel do Pekingu, kde převzal funkci prvního zástupce vedoucího organizačního oddělení ÚV KS Číny a v následujícím roce působil jako jeho úřadující vedoucí oddělení.
Po ustavení Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu) v září 1954 ho shromáždění zvolilo generálním prokurátorem Nejvyšší lidové prokuratury. Během dlouhého období vedení prokuratury se držel linie a politiky strany, ve funkci se soustředil na zavedení socialistického právního systému a upevnění lidově demokratické diktatury. Během kulturní revoluce byl kritizován a pronásledován. V lednu 1975 Všečínské shromáždění lidových zástupců přijalo novou ústavu, která již nezřizovala úřad generálního prokurátora, z funkce tudíž odešel, náhradou byl zvolen místopředsedou shromáždění. V březnu 1978 byl znovuzvolen místopředsedou stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců na další volební období, ale už v srpnu 1980 rezignoval (v rámci širší obměny vedení státu).[1]
Dne 16. prosince 1981 v Pekingu po dlouhé nemoci zemřel.[1]
Reference
- ↑ a b c d e f g h i j 张鼎丞 [online]. 高检网, 2006-06-29 [cit. 2024-06-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (čínsky)
Externí odkazy
Místopředsedové stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců | |||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1. volební období (1954–1959) |
| ||||||||||||
2. volební období (1959–1964) | Lin Po-čchü (zemřel 1960), Li Ťi-šen (zemřel 1959), Luo Žung-chuan (zemřel 1963), Šen Ťün-žu (zemřel 1963), Kuo Mo-žo, Chuang Jen-pchej, Pcheng Čen, Li Wej-chan, Čchen Šu-tchung, Tändzin Gjamccho (do 1959), Saifuddin Azizi, Čcheng Čchien, Čhökji Gjalcchän (do 1964), Che Siang-ning, Liou Po-čcheng, Lin Feng | ||||||||||||
3. volební období (1965–1975) | Pcheng Čen (do 1966), Liou Po-čcheng, Li Ťing-čchüan (do 1966), Kchang Šeng, Kuo Mo-žo, Che Siang-ning (zemřela 1972), Chuang Jen-pchej (zemřel 1965), Čchen Šu-tchung (zemřel 1966), Li Süe-feng, Sü Siang-čchien, Jang Ming-süan (zemřel 1967), Čcheng Čchien (zemřel 1968), Saifuddin Azizi, Lin Feng (do 1966), Liou Ning-i, Čang Č’-čung (zemřel 1969), Ngaphö Ngawangdžigme, Čou Ťien-žen | ||||||||||||
4. volební období (1975–1978) |
| ||||||||||||
5. volební období (1978–1983) |
| ||||||||||||
6. volební období (1983–1988) |
| ||||||||||||
7. volební období (1988–1993) | Si Čung-sün, Ulanfu (zemřel 1988), Pcheng Čchung, Wej Kuo-čching (zemřel 1989), Ču Süe-fan, Ngaphö Ngawangdžigme, Čhökji Gjalcchän (zemřel 1989), Saifuddin Azizi, Čou Ku-čcheng, Jen Ťi-cch’, Žung I-žen, Jie Fej, Liao Chan-šeng, Ni Č’-fu, Čchen Mu-chua, Fej Siao-tchung, Sun Čchi-meng, Lej Ťie-čchiung, Wang Chan-pin | ||||||||||||
8. volební období (1993–1998) | Tchien Ťi-jün, Wang Chan-pin, Ni Č’-fu, Čchen Mu-chua, Fej Siao-tchung, Sun Čchi-meng, Lej Ťie-čchiung, Čchin Ťi-wej (zemřel 1997), Li Si-ming, Wang Ping-čchien, Pagpalha Geleg Namgjal, Wang Kuang-jing, Čcheng S’-jüan, Lu Ťia-si, Bög, Tömür Dawamät, Kan Kchu (zemřel 1993), Li Pchej-jao (zemřel 1996), Wu Ťie-pching | ||||||||||||
9. volební období (1998–2003) | Tchien Ťi-jün, Sie Fej (zemřel 1999), Ťiang Čchun-jün, Cou Ťia-chua, Pagpalha Geleg Namgjal, Wang Kuang-jing, Čcheng S’-jüan, Bög, Tömür Dawamät, Wu Ťie-pching, Pcheng Pchej-jün, Che Lu-li, Čou Kuang-čao, Čcheng Kche-ťie (do 2000), Cchao Č’, Ting Š’-sun, Čcheng S’-wej, Sü Ťia-lu, Ťiang Čeng-chua | ||||||||||||
10. volební období (2003–2008) | Wang Čao-kuo, Li Tchie-jing, Ismail Ähmäd, Che Lu-li, Ting Š’-sun, Čcheng S’-wej, Sü Ťia-lu, Ťiang Čeng-chua, Ku Siou-lien, Ragdi, Šeng Chua-žen, Lu Jung-siang, Ojuunčimeg, Chan Čchi-te, Fu Tchie-šan (zemřel 2007) | ||||||||||||
11. volební období (2008–2013) | Wang Čao-kuo, Lu Jung-siang, Ojuunčimeg, Chan Čchi-te, Chua Ťien-min, Čchen Č’-li, Čou Tchie-nung, Li Ťien-kuo, Ismail Tiliwaldi, Ťiang Šu-šeng, Čchen Čchang-č’, Jen Ťün-čchi, Sang Kuo-wej | ||||||||||||
12. volební období (2013–2018) | Li Ťien-kuo, Wang Šeng-ťün, Čchen Čchang-č’, Jen Ťün-čchi, Wang Čchen, Šen Jüe-jüe, Ťi Ping-süan, Čang Pching, Čhampa Phüncchog, Ärkin Iminbaqi, Wan E-siang, Čang Pao-wen, Čchen Ču | ||||||||||||
13. volební období (2018–2023) | Wang Čchen, Cchao Ťien-ming, Čang Čchun-sien, Šen Jüe-jüe, Ťi Ping-süan, Ärkin Iminbaqi, Wan E-siang, Čchen Ču, Wang Tung-ming, Padma Čhöling, Ting Čung-li, Chao Ming-ťin, Cchaj Ta-feng, Wu Wej-chua | ||||||||||||
14. volební období (2023–2028) | Li Chung-čung, Wang Tung-ming, Siao Ťie, Čeng Ťien-pang, Ting Čung-li, Chao Ming-ťin, Cchaj Ta-feng, Che Wej, Wu Wej-chua, Tchie Ning, Pcheng Čching-chua, Čang Čching-wej, Losang Gjalcen, Šöhrät Zakir |
Nejvyšší lidová prokuratura Čínské lidové republiky | |
---|---|
generální prokurátoři | Luo Žung-chuan (1949–1954) • Čang Ting-čcheng (1954–1975) • úřad zrušen (1975–1978) • Chuang Chuo-čching (1978–1983) • Jang I-čchen (1983–1988) • Liou Fu-č’ (1988–1993) • Čang S’-čching (1993–1998) • Chan Ču-pin (1998–2003) • Ťia Čchun-wang (2003–2008) • Cchao Ťien-ming (2008–2018) • Čang Ťün (2018–2023) • Jing Jung (2023– ) |
Představitelé Fu-ťienu po roce 1949 | |
---|---|
tajemníci provinčního výboru KS Číny | Čang Ting-čcheng (1949–1954) • Jie Fej (1954–1967) • Chan Sien-čchu (1971–1974) • Liao Č’-kao (1974–1980) • Siang Nan (1980–1986) • Čchen Kuang-i (1986–1993) • Ťia Čching-lin (1993–1996) • Čchen Ming-i (1996–2000) • Sung Te-fu (2000–2004) • Lu Čan-kung (2004–2009) • Sun Čchun-lan (2009–2012) • Jou Čchüan (2012–2017) • Jü Wej-kuo (2017–2020) • Jin Li (2020–2022) • Čou Cu-i (2022– ) |
předsedové provinčního lidového shromáždění | Liao Č’-kao (1979–1982) • Chu Chung (1982–1985) • Čcheng Sü (1985–1993) • Čchen Kuang-i (1993–1994) • Ťia Čching-lin (1994–1996) • Jüan Čchi-tchung (1997–2002) • Sung Te-fu (2002–2005) • Lu Čan-kung (2005–2010) • Sun Čchun-lan (2010–2013) • Jou Čchüan (2013–2018) • Jü Wej-kuo (2018–2021) • Jin Li (2021–2023) • Čou Cu-i (2023– ) |
guvernéři | Čang Ting-čcheng (1949–1954) • Jie Fej (1954–1959) • Ťiang I-čen (1959) • Wu Chung-siang (1960–1962) • Ťiang I-čen (1962) • Wen Ťin-šuej (1962–1967) • Chan Sien-čchu (1968–1973) • Liao Č’-kao (1974–1979) • Ma Sing-jüan (1979–1983) • Chu Pching (1983–1987) • Wang Čao-kuo (1987–1990) • Ťia Čching-lin (1990–1994) • Čchen Ming-i (1994–1996) • Che Kuo-čchiang (1996–1999) • Si Ťin-pching (1999–2002) • Lu Čan-kung (2002–2004) • Chuang Siao-ťing (2004–2011) • Su Šu-lin (2011–2015) • Jü Wej-kuo (2015–2018) • Tchang Teng-ťie (2018–2020) • Wang Ning (2020–2021) • Čao Lung (2011– ) |
předsedové provinčního výboru ČLPPS | Ceng Ťing-ping (1955–1956) • Ťiang I-čen (1956–1959) • Jie Fej (1959–1964) • Fan Š’-žen (1964–1977) • Liao Č’-kao (1977–1979) • Wu Chung-siang (1979–1985) • Jüan Kaj (1985–1988) • Čchen Kuang-i (1988–1993) • Jou Te-sin (1993–2003) • Čchen Ming-i (2003–2006) • Liang Čchi-pching (2006–2013) • Čang Čchang-pching (2013–2018) • Cchuej Jü-jing (2018–2023) • Tcheng Ťia-cchaj (2023– ) |